Na co se těší mladé včelky - pohádka

 

Letí, letí včelka,
asi takhle velká.
Zdraví každou květinku,
načechrá ji sukýnku.

Letí, letí včelka malá,
sedá z květu na květ.
Stejně jako loni z jara
usmívá se na svět.

Jaro je v plném proudu, kytičky všude kvetou a včely nosí do úlu plné košíčky úrody. Děti si radostně hrají na rozkvetlé louce. 

Až si dohrají, půjdou domů a tam si můžou tu louku plnou barev namalovat. A vy s nimi. Třeba zdravými a voňavými voskovkami, které se dělají z vosku od včelek, co potkáváme na každé rozkvetlé louce.

I dvě včelí kamarádky, Julinka a Lucinka se těší, až budou moct vylétnout na louku plnou kytiček. Ale to zatím nesmějí, jsou ještě příliš mladé, jsou to teprve včelky mladušky. Obě se teprve nedávno narodily ve stejný den, v krásném dřevěném úle, které připomíná velké království. Vládne tam hodná a moudrá včelí královna, která je ze všech včeliček největší.

Všechny včeličky jsou velmi pracovité, protože v úlu je pořád mnoho práce, ale vždycky si pomáhají navzájem a jsou na sebe moc hodné. I Julinka s Lucinkou jsou hodné včeličky, zatím měli za úkol krmit včelí miminka, které se vylíhly z vajíček, a starat se o ně. Oběma včelím holkám se práce v téhle včelí mateřské školce moc líbila a klidně by tam ještě pracovaly i dál, ale Julinka se už se těší na chvíli, kdy trochu povyroste, bude mít větší sílu a bude moct už pomáhat při stavění včelích pláství z vosku. 

Včelí miminka totiž potřebují po narození pokojíček, ve kterém bydlí a který se jmenuje plást. Jak takové včelí stavění pokojíčků probíhá, se můžete dočíst ZDE

To včelka Lucinka se zase těší, až vyroste ještě o trochu více, naučí se létat a bude moct s Julinkou vylétávat z úlu. Budou pak na kvítcích sbírat pyl a nosit jej na další kvítky. A za odměnu si z květů vysají trochu nektaru, donesou ho do úlu a od ostatních včel se pak z nektaru naučí vyrábět sladký med. 

"Ty, Julinko, ta včelí miminka jsou hodně roztomilá, to jo. A jak chtějí pořád papat, to mě sice baví, je krmit, ale já se ze všeho nejvíc těším, až z nás budou včelky létavky a poprvé si vylétneme z úlu. Ani si tu krásu venku nedovedu pořádně představit! Tuhle mi jedna stará včela vyprávěla, jak to tam venku vypadá…" "Vážně ti to vyprávěla? No tak povídej, to mě taky moc zajímá" nedočkavě pobízela Lucinku Julinka.

"No představ si to, nejdřív jdeš temnou chodbou našeho úlu, pak začne přibývat světla, až najednou projdeš dveřmi a bude napoprvé úplně překvapená z toho jasu, vůní, neznámých zvuků všude kolem, že by ses nejradši rychle otočila a vrátila se, ale pak dostaneš velikou chuť vyzkoušet konečně ta křídla, co máme na zádech, rozeběhneš se, roztáhneš je a…" Lucinka úplně přestala vyprávět, jak se zasnila. "Co, co se stane pak? Nenapínej mě" rozčilovala se Julinka. "No to je přeci jednoduché, pak už jen letíš!" usmála se Lucinka.

My lidé sice létat jako včelí holčičky Lucinka a Julinka neumíme, ale i tak si můžeme krásné přírody venku užívat, stačí se jen vydat na procházku někam na louku nebo do lesa.

A tak, jak děti mají vždycky někoho, kdo se o ně stará, tak i včeličky mají včelaře. A za to, že včelař o včeličky pečuje, ho včeličky odmění sladkým a zdravým medem, který mu dají, a za který jim včelař hezky poděkuje.

Když ale včeličku někdo nějak zlobí, mohla by ho píchnout, protože má na zadečku malé žihadlo. A navíc, jakmile včelka svým žihadlem někoho bodne, tak její žihadlo zůstane zabodnuté v ráně a včelka zakrátko umře. To se ale nestává, protože chytří lidé vědí, že včeličky jsou hodní tvorové, kteří nám dávají dobrý med, a že se jim nesmí ubližovat.

Tak až někde v přírodě potkáte nějakou včelku, neubližujte ji. Sice bzučí, ale vy už víte, že je hodná. Spíš se jí zeptejte, jestli se jmenuje Lucinka nebo Julinka. Jestli vám odpoví, že ano, tak ji prosím vás ode mne, Duhového motýla, moc pozdravujte.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.