Komfortní zóna, prosíme, vystupte!

Před pár lety jsem se rozhodla, že budu podnikat při rodičovské dovolené. A tak jsem začala.

Vše jsem si organizovala tak, aby rodina změnu nijak moc nepocítila. Pracovala jsem v době, kdy děti spaly, po večerech, po nocích a o volných víkendech.

No, nikam to moc nevedlo. Byla jsme unavená, protivná na své okolí a práci jsem neměla stále dodělanou tak, jak bych si představovala. Zkrátka nic moc! A tak jsem si řekla, že takhle to dál tedy nepůjde! Musím udělat změnu a to dost radikální!

Jenže kde začít? Zorganizovala jsem si čas, tak abych měla jasně oddělen čas na práci, čas na děti a čas pro sebe :-).

A hle, světe div se, začalo se vše pomalu měnit k lepšímu. Rodina akceptovala (zpočátku dost neochotně), že TEĎ pracuji a nemohu se věnovat ničemu jinému až do určitého předem daného času. Že TEĎ se starší postará o mladšího, když to potřebuje. Najednou jsem měla věci dokončené a uzavřené, podnikání se posunulo. Proč se tak stalo? Přemýšlela jsem nad tím a došla k závěru, že jsem se konečně postavila sama za sebe. Že rodina prostě tu změnu musí pocítit. Řekla jsem si a jasně definovala své potřeby a své cíle.

Vystoupila jsem ze své komfortní zóny, začala jsem praktikovat proaktivní přístup k věcem a situacím oproti dříve velmi často používanému přístupu reaktivnímu. Udělala jsem něco jinak než doposud.

Byla jsem nadšená že to, co jsem se dozvěděla na různých seminářích time managementu a v mnohých knížkách (time management, organizace času, organizace prostoru a efektivní práce jsou mým koníčkem...), že to prostě funguje. Začala jsem tedy více studovat time management a další techniky u nás i v zahraničí. Podařilo se mi zdárně dokončit tříletý seminář Waldorfské pedagogiky, podnikat, zvládnout rodinu a ještě si občas něco vytvořit (miluju malování teplým voskem, práci s hlínou a přírodními materiály vůbec, také s pedikem :-))).

Postavila jsem se za sebe velmi výrazně i v rodinných záležitostech s širší rodinou. A vida. Zas to zafungovalo! Celá léta neřešené věci začaly vyplouvat na povrch a řešit se. Věci „zamrzlé“ za ta léta, tak že jsem už ani nedoufala, že se kdy vyřeší... Navíc jsem konečně po dlouhé době pocítila příval tolik potřebné energie.

Pomalu, krůček po krůčku se cítím svobodnější v rozhodování, ve svých činech. Není to TM, ale soubor mnoha různých přístupů. Velmi mne inspiroval Mark Džirasa, Brian Tracy a také David Gruber na jehož semináře jsem chodila, snad před 20ti lety, když začínal...

Vykročte ze své komfortní zóny, nebudete litovat. Stojí to za to!

Hodně energie a mějte se krásně!

 

Monika Hodková

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.